Týden otřesů a pomoci

Milí čtenáři, vítáme vás u dalšího článku! Pojďte s námi prožít pro nás zatím nejnáročnější týden v Ekvádoru. Týden plný otřesů a nejednoho zemětřesení. Týden, kdy nám dělalo problém vědět, co je dnes za den.

Nemá cenu předstírat, že jsme měli strach. Celý týden jsme byli sbalení, připraveni k evakuaci. Bylo několik otřesů, další silné zemětřesení. Celou dobu jsme měli jediné přání - aby to už skončilo. Člověk je v takovém zvláštním zoufalství. Ale po tom, co se s námi země už asi šestkrát zatřásla, zvykli jsme si. To už se člověk prostě jen schová do bezpečí, počká, a pak pokračuje v předchozí činnosti. Ovšem, nejzajímavější je na tom ta paranoia. Už jsme nebyli schopní určit, jestli se země třese a nebo se nám to zdá. Na internetu jsme si ale vždy mohli potvrdit, jestli to otřes fakt byl, nebo jen paranoia. ;-) 

Vstávali jsme každý den dříve. Teda kromě mě, já vstávala jako vždy před sedmou, abych otevřela zedníkům. Od devíti už jsme vyrazili na návštěvu do rodin, pak jsme měli porady a už se nám podařilo pomoci některým rodinám. Ale dnešní zážitek mě stejně asi "dostal" nejvíce, proto bych upřednostnila podělit se s vámi právě o něj.
Před desátou nás zavolaly kuchařky, že někdo přišel. Nic neobvyklého, pořád sem někdo chodí. Ovšem, dnes přišlo devatenáct lidí. Rodina. Polovina z toho děti. Všichni zoufalé výrazy. Tak nám vysvětlili, co se stalo. Přijeli sem až z pobřeží, kde žili, a kde o všechno kvůli zemětřesení přišli. Ve Ventanas mají známého, u kterého teď mají azyl. Nebo spíš..podlahu. Prosili o pomoc na úřadech, v kostele, ale poslali je k nám...

Přišli hladoví. Dětem jsme dali naše jídlo, co jsme měli k dispozici. Po chvíli přijela na základě našeho telefonátu naše šéfová a prezident nadace. A tak jsme rodinu společně vyslechli, kdo jsou, co se stalo, co potřebují, co chtějí od nás. Ten pohled na ně nikdy nikomu nebudu schopná popsat. I přes jejich materiální nedostatek, byla na nich poznat největší potřeba - naděje. Poslali jsme je "domů", že se jim brzy ozveme. Udělali jsme poradu, a hned po ní jsme jeli nakoupit základní potraviny, hygienické potřeby. Když jsme za nimi přijeli, všichni seděli u stolu, nikdo nemluvil. Uff. A tak jsme pozdravili a začali na stůl vykládat věci, které jsme pro ně nakoupili. Yoya (manželka prezidenta nadace) se je snažila povzbudit, dát jim naději. A myslím, že trochu naděje jsme této rodině přece jenom dali. I přesto, že se celkově na příliš slov nezmohli, upřímně nám děkovali. Poprvé jsem viděla, jak se ty děti usmívají. Díky dárcům, kteří věnovali peníze právě na tyto účely po zemětřesení, tímto posíláme obrovské DÍKY!!!

Pokud vás zajímá, jak proběhl rozhovor, o který nás požádal Český rozhlas +, můžete ho najít  na tomto odkaze: www.rozhlas.cz/plus/zaznamy/#/2016-04-18 - je to ten od 16:00 - Nejdůležitější události doma i ve světě. Vysílalo se to někdy kolem 16:15 - tzn. v první části nahrávky. Pokud si naladíte ekvádorskou stanici, můžete se na nás také podívat. :-D I tam jsme se ve španělštině krátce vyjádřili.

Konečně jsem dopsala článek.. využívám chvíle, kdy funguje elektřina. Zrovna je silná bouřka, tak elektřina není samozřejmostí.

Jo a.. život tady je i tak super! Přejeme všem hezký týden, zůstaňte s námi, amigos!