Stavba, výlet do And

Milí čtenáři, nastal čas se pohodlně usadit a přečíst si nový článek o dalším týdnu našeho života v Ekvádoru.

Byl to jeden z náročnějších týdnů. Právě totiž pracujeme na realizaci projektu - stavíme. :-) Takže nás každé ráno okolo sedmé hodiny budí řev zedníků namísto řevu kuchařek (ty přichází zhruba po hodině, a taky si rády zařvou, ať jim jdeme pomoct s nákupem). Týden jsme strávili nakupováním materiálu, počítáním financí, plánováním s mistrem a elektrikářem (upovídanějšího člověka jsme tady zatím nepotkali) a dneska jsme pomáhali přenést několik stovek cihel do druhého patra. Je to fuška, ale jde to zatím dobře! 

Ve čtvrtek jsme navštívili rodinu, u které se také staví. V pátek jsme v nadaci měli kurz pro mládež, pro tzv. lídry. Sešlo se nás přes 40. Večer jsme věnovali debatě o tom, jak je důležité mít "maturitu" (není to vyloženě jako maturita u nás, ale něco na ten styl). A pak jsme otevřeli téma plánování velké fiesty, totiž, bude se tady slavit ve velkém Den matek. Ptali jsme se také, jaké téma by rádi probírali příště - někdo navrhl, že bychom se mohli bavit o životě. :-D 

Sobotu jsme strávili společně se zedníky a v neděli jsme vyrazili na výlet do And - k sopečnému kráteru Quilotoa. Cesta trvala dohromady asi 10 hodin, ale stálo to za to! Dostali jsme se do výšky nad 3500 metrů, tak se nám nedýchalo lehce. Tlak, zalehlé uši, bolest hlavy. Ale byl to krásný pohled! Lidé se oblékají úplně jinak, měli jsme pocit, že jsme se vrátili v čase. Viděli jsme lamy, ovce, koně, a další zvířata. Když jsem se s lamou chtěla vyfotit, indiánka po mě požadovala dolar, což jsem odmítla a fotky se vzdala. Náš nový kamarád - Ariel - nám vykládal, že lidé v horách velmi trpí během zimy. Mají nouzi o jídlo, je zima. 

Cesta zpátky byla taky náročná, autobus byl plný k prasknutí, museli jsme stát a terén byl nerovný, a tak to s námi hodně házelo. Tak moc, že se mi podařilo loktem praštit jednu paní do hlavy, po celou cestu na mě pak vrhala nepěkné pohledy. Standovi se točila hlava, tak mu jeden z cestujících daroval místní lék - karamelový bonbón. Vzhledem k našemu rozpoložení jsme se rozhodli, že si sedneme do uličky na zem. Byli jsme vyčerpaní. Následovala pak policejní kontrola. Všichni jsme museli vystoupit z autobusu, ženy na jednu stranu, muži na druhou. Kontrolovali obsah našich zavazadel, a ještě si nás natočili na kameru. Kolem desáté večer jsme konečně dorazili do Ventanas a šli spát. Tím skončil náš týden a těšíme se, co přinese tento! 

Všechny moc zdravíme a přejeme hezký týden!