Jak jsme usnuli ve výšce 5050m

Měsíc uplynul od zemětřesení, týden od posledního článku. Jak se dýchá na nejvyšší hoře světa (když počítáme vzdálenost od středu země), moje první hádka ve španělštině, netopýr ve dřezu a nacvičování divadla - o tom se v následujících odstavcích dočtete. Tak se pohodlně usaďte a myšlenkami se přesuňte za námi do Jižní Ameriky.

Standa si pekárnu tak zamiloval, že jeho návštěvy tam byly tento týden každodenní. A tak jsem se ocitla v nadaci sama. Byl pozdní večer, už nevím kolikátý máj. Nějací dva neznámí chlapci se rozhodli, že nadaci navštíví, ovšem netradiční způsobem. A tak mne divné zvuky ke dveřím přivolaly, načež se dva neznámí trošku vyděsili a utekli. Pak se ale vrátili a chtěli mě přesvědčit, abych šla otevřít všechny dveře, protože jednomu z nich pes vzal botu, a to musím přece vidět. A tak začala hádka, kterou jsem chtěla zakončit větou, že zavolám policii. Ale asi jsem na ně řvala dostatečně, vzdali to a odešli. To byl moment, kdy jsem si uvědomila, že když se umím španělsky i hádat, tak jsem na tom s mou úrovní španělštiny celkem dobře.. No a jak jsme situaci pak řešili? Zvýšili jsme ještě více bezpečnostní opatření.

Jednou večer nás tady se Standou překvapil netopýr, který zběsile poletoval po společenské místnosti. Bohužel mu nebylo jak pomoct. Tak jsem si vzala papír a preventivně se bránila, když to vypadalo, že letí na mě. Po několika minutách zakončil svůj let ve dřezu.. když jsem pak šla umývat nádobí, trochu jsem na něj zapomněla. Ale po tom, co jsem pustila vodu, vylezl z misky a já pochopila, že nádobí nechám na zítra. 

Blíží se velká fiesta - oslava Dne matek. Standa nacvičuje s dětmi taneční sestavu, a já kytarové vystoupení. Mimo jiné mě mládež přesvědčila, abych s nimi nacvičila scénku..tak se učím španělský text. No, jsme zvědaví, jak fiesta dopadne, ale těšíme se.  :-)

A teď k našemu nezapomenutelnému zážitku - výlet na Chimborazo (čtěte Čimboraso). Aneb, hůř se nám zatím nedýchalo a srdce tolik nebušilo. Autobusem, autem jsme se dostali zhruba do výšky 4500 m, pak jsme pokračovali pěšky. Každých deset metrů jsme se museli posadit a odpočinout si, nepopsatelně vyčerpávající. Zvládli jsme dojít do výšky 5050m, dál už se mohlo jedině s výbavou. Když jsme dorazili k chatě, která byla tím konečným bodem, koupili jsme si (něco jako) bagetu, skamarádili se s majitelem, promluvili jsme s Kubánci o jejich životě na Kubě, pak jsme z chaty vyšli ven. Standa si lehl na kámen, já taky.. no a usnuli jsme. Ovšem za chvíli přišel majitel chaty a probudil nás, protože si na nás chtěl vzít kontakt. Nabídl nám, že nás sveze dolů, což jsme s radostí přijali. Mezitím jsme se ještě kochali nádhernou přírodou. Lamy byly všude a lišky tam také pobíhaly. Překrásné místo.

Tím náš týden skončil, tak se pro tuto chvíli loučíme. Pište nám a zůstaňte s námi, amigos! Všem přejeme hezký týden! :-)