Jak chutná morče?
19.07.2016 07:04
Čas letí a my za chvíli taky. Jak chutná morče, kde jsme strávili jeden den, co další zemětřesení, jaký byl výlet do města, který nám svou krásou připomněl krásu ČR. To vše se dočtete v dnešním článku.
V úterý a ve středu jsme v nadaci měli náš klasický denní program, ve čtvrtek nás čekal ovšem netradiční den. Jeli jsme na banánovou plantáž, pracovat a zvědět, jak vlastně celý banánový proces probíhá.
V 5:45 už jsme čekali u cesty na auto, které nás na plantáž vezme. V šest hodin přijelo auto, kde byl příbuzný od naší šéfové, majitel haciendy. Naskočili jsme na auto do zadního otevřeného prostoru a vyjeli na plantáž. Cestou naskákali další pracanti a asi za půl hodiny jsme dorazili do ráje banánů.
O tom, jak vlastně proces s banány probíhá v zemi, odkud se vyváží, se pokusím napsat článkový speciál. Je to přece jenom na delší povídání. ;)
Předminulý víkend jsme využili k návštěvě města Cuenca. Město, jehož nadmořská výška taky působí problém s dýcháním, město z velké části obydlené indiány. V Cuence jsou nádherné historické budovy, katedrály, kostelíky... takový pražský nádech, řekla bych. :-) No a právě v Cuence se splnilo mé přání vyzkoušet ekvádorskou mňamku - morče. Jsou dva typy Ekvádorců - ti, kteří se na otázku "Chutná ti morče?" zatváří znechuceně a začnou vysvětlovat, že je to jako jíst krysu. A pak druhý typ lidí - ti, co se na danou otázku usmějí a básní o vynikající chuti morčete.
Upřímně, můj názor je ten, že morče chutná dobře, maso je trošku tužší a vlastně ho ani moc není. Přemýšlím, k čemu bych přirovnala jeho chuť.. ale je to tak specifické, že se omezím na to, že morče chutná jako morče.
Co se dělo dál?
Byla jsem na večeři u mých milých přátel Venezuelo Ekvádorců. Večeře se skládala ze zajímavé kombinace - (jak jinak než) rýže, lasagne s žampiony a salámem, salát. Vynikající! A tak jsme si popovídali o ekvádorských a českých Vánocích. Jeden zvyk se mi zvlášť zalíbil. Zhruba tři týdny před Vánoci položí do obýváku krabici. Tato krabice slouží na vtípky. Dávají do ní dárky, které věnují tomu, z koho si chtějí udělat legraci. Ovšem, nepodepíšou se pod to. ;-) To, co mě překvapilo je, že pro ně je velmi důležitý Silvestr. Slaví ho s celou rodinou, všichni pohromadě děkují společně za uplynulý rok. U Vánoc to tolik neplatí, když rodina není pohromadě, nikomu to nepřijde zvláštní.
Co nového v nadaci?
Opět jsem se navrátila k mému vstávání v sedm ráno, zedníci opět pracují a pracují. Tentokrát se maluje a dodělávají další nezbytnosti.
Otevřela jsem kurzy informatiky, aneb předmětu, který mě ve škole nikdy nebavil. Tak jsem se stala učitelkou informatiky, super! :-D Z prostého důvodu - chci, aby se děti naučily kopírovat obrázek, kopírovat texty, vložit vše do dokumentu a vhodně formátovat, dále tisknout, kopírovat stránky v učebnici, apod. Vzhledem k tomu, že dostávají (nesmyslné) domácí úkoly, kde musí kopírovat obrázek např. trávy, přiložit definici trávy a řádně vytisknout. Smysl těchto úkolů mi nikdo asi nevysvětlí. 
Kurzy angličtiny, to je to, co mne velmi baví a děti vzhledem k jejich zájmu taky, a to je fajn! Už mě ani nepřekvapuje, že 15letí studenti sotva rozumí pozdravu "Hello", za to umí skvěle počítat do stovky nebo vyjmenovat barvy. A tak se je snažím přesvědčit o tom, že je třeba znát hovorové fráze, abychom si mohli popovídat v angličtině. Děti souhlasně pokyvují hlavou a tak se spolu bavíme aspoň na úrovni "Ahoj, jak se máš? Jak se jmenuješ? Kolik je ti let?". Protože jsem toho názoru, že když potkají cizince, nezačnou s ním počítat do stovky..
S mládeží jsem se pustila do dalšího nácviku divadla. Tentokrát jsme inspirováni biblickými příběhy, a tak nás tento týden čeká každý den zkouška, protože již v pátek přijde na řadu naše číslo! 
V neděli 10.7. v devět večer se s naším městečkem opět zatřásla země, aneb zemětřesení. Pro mě to však bylo něčím výjimečné. Byla jsem v tu dobu na mši. A nikdo z přítomných žádný otřes necítil. Když mše skončila, podívala jsem se na mobil a tam několik zmeškaných hovorů od šéfové. Tak hned volám zpátky, co se děje. Ptá se mě, zda jsem v pořádku, že bylo zemětřesení. Já a nikdo z přítomných na mši však nic necítil.. když jsem se ptala jedné indiánky, u které jsem si koupila večeři, zda zemětřesení cítila, tak mi popsala, že dvakrát za sebou byly silné otřesy. Popsala jsem jí, že já nic necítila, byla jsem na mši. Na to mi odpověděla, že Bůh je mocný a že to mám brát jako zázrak. ;-) Při návratu do nadace jsem nachystala únikový východ, evakuační zavazadlo, nazula si boty, oblékla oblečení na ven, pomodlila se a šla spát.
Příběhů za tu dobu, co jsem nenapsala, je mnohem více.. ale to si nechám zatím pro sebe, ať si mám s vámi o čem popovídat, až se setkáme... s některými z vás to bude už za dva týdny. :-)
