Indiáni, rovník a návštěva z ČR!

07.06.2016 07:53

Pondělí, úterý, středa, čtvrtek. Dny našeho týdnu, které jsme věnovali maximálnímu úsilí o úklid a o dokončení stavby, kterou již můžeme považovat za obyvatelnou. Přestěhovali jsme se z prvního patra do toho druhého, nového a pěkného. Po kolaudačce, kterou chystáme o víkendu, se s vámi podělíme s fotkami o to, jak nové patro vypadá. :-)

Ve čtvrtek večer jsme se vydali autobusem do Quita, hlavního města Ekvádoru, které je zároveň druhým nejvýše položeným hlavním městem na světě (2850 metrů nad mořem). Cesta tam trvala asi pět hodin, jeli jsme dvoupatrovým a pohodlným autobusem. Dopoledne jsme vyrazili na rovník, který se nachází asi 40 minut od centra. Tam jsme si vyzkoušeli několik pokusů, například to, že se voda na severní polokouli točí při vypouštění vody do jiné strany ((proti směru hodinových ručiček) než na jižní polokouli (ve směru hodinových ručiček). Také je zajímavé, že člověk na rovníku váží zhruba o 3 kg méně..(a Standa se tak radoval, že zhubl.. O:-) :-D ). Příroda kolem mě nepřestává fascinovat, Quito se nachází v údolí obklopeném krásnými horami, na kterých se pasou lamy.

Odpoledne nás čekal průvodce, kterého jsme si domluvili přes couchsourfing, ukázal nám spoustu pěkných míst, To vše zadarmo. Pouze chtěl napsat referenci o tom, jak se nám to líbilo. Večer jsme vyrazili do ubytování, které jsme také měli domluvené přes couchsourfing. Mile nás překvapilo, že náš hostitel vlastní hostel. No a tak jsme spali dvě noci v hostelu zadarmo - nebo, opět za napsání reference. Všem couchsourfing doporučujeme. :-)

V sobotu jsme vyrazili do města Otavalo, které se nachází severně od Quita. Město plné indiánských trhů. To byl pro nás zážitek. Indiáni, kteří se shodují s našimi představami (o tom jak vypadají) z filmů. Ponča, klobouky, svetry, hamaky, píšťaly.. do toho ta hudba, hory... nádherná atmosféra. Zajímavé je, že mezi sebou mluví kečuánsky, mají také jinou výslovnost španělštiny. Na trhu, a tak celkově v Ekvádoru, se při nákupu smlouvá. Smlouvání je tedy základní charakteristikou. Lidé jsou velmi milí, přátelští. Na trzích v Otavalu se také velmi prodávají bonbóny z koky, pomády a lístky koky, které se žvýkají. Pomáhají ve vysokých nadmořských výškách lépe dýchat.

V neděli jsme vyrazili do Latacunga, město, které je kousek od vulkánu Cotopaxi. Na Cotopaxi jsme se rozhodli nejít, už to bylo nad naše síly. Dostat se opět do výšky nad 5 tisíc metrů.. už jen ta představa nás ničila. Proto jsme se rozhodli, že se pokocháme pohledem na něj z dálky. Z Latacunga jsme pokračovali do města Ambato. Cesta do Ambato byla sama o sobě zážitkem. Jeli jsme přes hory, kolem Chimboraza (nejvyšší hora Ekvádoru). Nádherné vysoké hory, zapadající slunce, pasoucí se lamy. Zkrátka romantika. V Amabu jsme si prohlídli centrum, místní obchoďák, a pak hurá domů do Ventanas. V deset večer jsme přemlouvali řidiče autobusů, ať nás zavezou do Ventanas. Jeden řidič nám tak nepěkně řekl ne, že jsme slíbili, že touto společností autobusů už nikdy nepojedem! (Aspoň do té doby, dokud to nebudem potřebovat. :-D ) Jednoho řidiče jsme přemluvili, a tak jsme se kolem jedenácté večer dostali v pořádku do nadace. No a den na to, pondělí, už jsme čekali návštěvu z České republiky.

A kdo že to je? Padre Pablo! Již k nám do nadace dorazil koordinátor náš i nadace. Přijel společně s jeho maskotem - Žužíkem. No a tak jsme v nadaci tři Češi! A o víkendu budeme čtyři! Kdo přijede tentokrát? :-)

V neděli jsme vyrazili do Latacunga, město, které je kousek od vulkánu Cotopaxi. Na Cotopaxi jsme se rozhodli nejít, už to bylo nad naše síly. Dostat se opět do výšky nad 5 tisíc metrů.. už jen ta představa nás ničila. Proto jsme se rozhodli, že se pokocháme pohledem na něj z dálky. Z Latacunga jsme pokračovali do města Ambato. Cesta do Ambato byla sama o sobě zážitkem. Jeli jsme přes hory, kolem Chimboraza (nejvyšší hora Ekvádoru). Nádherné vysoké hory, zapadající slunce, pasoucí se lamy. Zkrátka romantika. V Amabu jsme si prohlídli centrum, místní obchoďák, a pak hurá domů do Ventanas. V deset večer jsme přemlouvali řidiče autobusů, ať nás zavezou do Ventanas. Jeden řidič nám tak nepěkně řekl ne, že jsme slíbili, že touto společností autobusů už nikdy nepojedeme! (Aspoň do té doby, dokud to nebudeme potřebovat. :-D ) Jednoho řidiče jsme přemluvili, a tak jsme se kolem jedenácté večer dostali v pořádku do nadace. No a den na to, pondělí, už jsme čekali návštěvu z České republiky.

Opatrujte se amigos!