Další zemětřesení, školní pomůcky, překvapení

V minulém článku jsem zmiňovala, že už měsíc uběhl od posledního zemětřesení. Zmínila jsem to s tím pocitem, že teď už žádné další nepřijde. No a zhruba po třech hodinách, co jsem článek zveřejnila, hádejte, co se stalo. ;-) Samozřejmě, zemětřesení. 

Tohle nás dovedlo k zamyšlení, že musíme být opravdu kdykoli připraveni. Ve tři hodiny ráno mne zemětřesení probudilo, ale vstát  z postele jsem nebyla schopná. Jen jsem poslouchala, jak praskají zdi a doufala, že to brzy a dobře skončí. Standu to ale naopak vůbec neprobudilo. Jsme naštěstí poměrně daleko od epicentra, tak se dá říct, že my tak velké obavy mít nemusíme..ale jak říkáme, nemůžeme vědět, jak velké přijde příště, a spoléhat se na "jsme přece daleko, klídek" je snad i trochu naivní... Teď jen budeme doufat, že až článek zveřejníme, nebudeme muset vybíhat s evakuačním zavazadlem. O:-) 

Celý týden jsme rozdávali školní pomůcky pro děti. Pro jedno dítě částka vyšplhala asi na 60 USD (+- 1500 Kč). Školy vyžadují po dětech například sešity, učebnice, dvoje vodovky, toaletní papír. A co se stane když dítě pomůcky nemá? "Na shledanou." Spousta dětí kvůli tomu ani nestuduje. Představte si chudou rodinu, která má takových dětí pět. Začnou losovat, kdo do školy půjde? A to ještě nepočítáme částku za školní uniformy. Není divu, že v Ekvádoru je negramotnost velkým problémem.

Přes týden jsme také tajně plánovali překvapení pro naší "matku nadace", manželku prezidenta nadace - seňoru Yoyu. Standa strávil v pekařství dalších pár chvil, protože připravoval společně s pekařem dort, který se opravdu moc povedl - jak vzhledově, tak chuťově. Společně s mládeží jsme pak fiestu v pátek úspěšně zorganizovali. Po fiestě jsme společně s Yoyou, prezidentem nadace a jejich kamarády šli (kam jinam než) do karaoke baru. Tak jsme si zatančili, zazpívali. Bylo to moc fajn! Se Standou se nám tam tak líbilo, že jsme tam zůstali déle než ostatní z naší party a seznámili se s novými lidmi i z Venezuely nebo Kolumbie. V sobotu nastalo překvapení číslo 2. Opět fiesta oslava narozenin. V deset večer nás čekala slavnostní večeře (vepřové, rýže, Coca-Cola). Tentokrát se nezpívalo, jen tančilo. V neděli jsme doufali, že už žádné překvápko nepřijde. :-D

Milí čtenáři, teď se na vás obracíme s prosbou. Hledáme naše následovníky - nové dobrovolníky od léta 2016. Kdybyste měli zájem nebo byste o někom věděli, dejte mu vědět a ozvěte se. Poznáte zcela odlišný svět, budete moci do něj zasáhnout v rámci svých možností a schopností tak, aby byl zas o kousek lepším. Můžete se radovat, že budete mít možnost pomoci lidem v zemi, kde negramotnost je jedním z největších problémů a navíc se naučit jeden z nejrozšířenějších jazyků. Z této cesty budete jistě čerpat celý život… A my se Standou rozhodně tuto zkušenost  D O P O R U Č U J E M E !!! :-) 

Teď už všem přejeme hezky prožité dny a našim spolužákům šťastné a bezpečné návraty domů! :-)