"Co říkal?" "Nevím, ale směj se."
Ahoj, hola, buenos días! Zdravíme z Ekvádoru!
Cesta proběhla bez jakýkoliv problémů, vše jsme zvládli na jedničku. Ve čtyři hodiny ráno jsme dorazili do nadace, kde jsme konečně mohli jít spát. A teď první dojmy..
Věděli jsme, že tu bude horko..ale že až takové?!.. Je tady i dost vlhko, takže máme pocit, že jsme ve skleníku nebo v sauně. Včera jsme se každý asi pětkrát osprchoval. Teče tady jenom studená voda, která v tom horku je sice osvěžující, ale pořád je studená. Když jsme procházeli městem, byli jsme středem pozornosti. Naše barva kůže jasně říká "Jsme turisti, máme peníze!". Taxíky na nás pořád troubí, všichni se na nás dívají a zdraví nás.
S dětmi jsme se už taky potkali. Jsou milé, usměvavé a dost živé. S nadšením nám ukazovaly leguány, po kterých v zápětí házely obrovské kameny. Odpoledne nás pak vytáhly se Standou ven. Standa šel hrát s klukama fotbal a já jsem šla skákat s holkama panáka. Cítili jsme trochu jako přerostlé albínské děti. Ale bylo to fajn!
Zrovna je tady období dešťů, které letos začalo prý v prosinci a mělo by skončit v květnu. Prší tady prý jenom přes noc, a právě dnes mne v pět ráno probudil silný déšť..na oknech jsou totiž jenom mříže, tak jde všechno z venku parádně slyšet. L E G U Á N
Se španělštinou taky trochu bojujeme. Děti mluví dost rychle, není snadné jim rozumět. Když nám jeden kluk vykládal nějakou historku, Standa se zasmál. Tak jsem se Standy zeptala s překvapením, že mu rozuměl, co ten kluk říkal. Načež mi odpověděl: "Nevím, ale směj se.".... Už bude osm hodin, přestalo pršet... tak hurá do dalšího dne!
Autor: Kateřina
